Novinky

Letošní sezona Divadla Exil přivedla na naše prkna hned kvartet nových titulů. Vedle antické tragikomedie Kauza Médeia, „manželské“ frašky Zázračné cvičení a divadelního zpracování známého filmu Lola běží o život, je to komedie Hra na vlka. Inscenaci si jako svůj režijní debut vybral herec Alexander Andrejs. „Já jsem se s touto hrou setkal už při studiích na VOŠ Herecké s divadelním souborem La-My, kde jsem hrál Paula,“ vysvětluje Andrejs. „Jde o živou komedii a režisérovi nabízí volné pole působnosti ve smyslu nadsázky. To mě lákalo,“ dodává režisér, kterého jsme odchytli na krátký rozhovor.

Sašo, tys před časem hrál roli spisovatele v pražském Divadle La-My. Přemýšlels už tehdy, že bys ji někdy chtěl uvést v Exilu?

V té době jsem na režii nepomýšlel. Asi před dvěma lety jsem si ale řekl, že mám dostatek zkušeností na to, abych mohl komandovat herce na jevišti. Hru jsem dobře znal a vzhledem k obsazení (jeden muž, čtyři ženy), se mi zdála pro Exil ideální. Navíc je to komedie a víme, že divák v Exilu se chce hlavně smát.

Původní název byl Vlk in fabula, proč jste se rozhodli ji přejmenovat?

Byl to nápad mojí ženy, která malým průzkumem trhu zjistila, že pod názvem Vlk in fabula si většina lidí neuměla nic představit a obávali se příliš alternativního divadla. Vzniklo mnoho návrhů, z nichž například Jak se zbavit vlka, spíše vyzníval jako návod z lékařské příručky, proto vyhrála Hra na vlka.

Zkus nastínit děj hry…

Spisovatel píše knihu o čtyřech ženách, které potkal. Nebere si servítky a šovinismem je nasáklá každá stránka jeho románu. Ale dokončit knihu půjde těžko, když postavy žen začnou do děje mluvit. Čtyři ženy jsou na každého chlapa moc. Myslím, že divák se v mnoha situacích může najít.

Jednu z dívek, která spisovateli ožívá pod rukama, hraje tvoje manželka Simona. Jaké to je režírovat vlastní ženu? Kdo koho vlastně režíroval?

Roli jsem Simče vybral jako protiúkol. Byl jsem zvědavý, jak bude vypadat ve sterilním provedení. Když si potom scénář přečetla, řekla, že by si ji sama vybrala. Možná i proto rychle pochopila, co po ní chci, a tak jsem nemusel použít násilí.

A kdy si v Exilu zahraje i váš synek Tobiáš? 😊

Je mu něco málo přes rok, tudíž jsme ve fázi učení jevištní chůze. Absolvoval s námi několik zkoušek a vypadal fascinovaně. V herectví bychom ho podporovali.

Tys kromě své ženy a zkušených Ondry Broulíka, Věry Zapletalové a Lenky Ježkové obsadil i debutantku Karolínu Chmelařovou. Jak jste na sebe přišli?

S Kájou se znám od šesti let. Obsadit poslední ženskou roli byl oříšek. Jednou při procházce na mě žena vykřikla: „Kája!“ Lekl jsem se a spadl do křoví. Pak teprve ze Simči vypadlo, že by Kája mohla hrát Miu. Hned jsem se toho chytil, uvědomil jsem si, že je Kája dost střelená na to, aby do toho šla. Ještě ten den nám na to kývla.

Mohl bys krátce představit autorku této hry Vandu Zaplatílkovou Hutařovou?

Vandu jsem poznal během studií na škole jako režisérku a autorku. Pomohla nám s naším prvním představením La-my, bavila mě její režie. Učí na ZUŠ, produkuje krátké filmy a šermuje. Má plno nápadů a neskutečnou fantazii. Je to člověk na svém místě.

Dá se říci, že Hra na vlka je určena spíš mladším divákům? Mladá autorka, mladý režisér, mladí herci…

Spíš bych řekl, že Hra na vlka může do Exilu mladší diváky přivést, ale určena je opravdu všem, co mají rádi humor a nadsázku.

Chtěl bys vypíchnout ze zkoušení nějakou perličku?

Nemám perličku, ale berličku. Při zkoušení si Věrka Zapletalová natáhla vazy v noze, když zapáleně nacvičovala rvačku s Ondrou Broulíkem. Ale kromě tohoto incidentu jsme se bavili.

Ještě dodáme, že Hru na vlka v Divadle Exil uvidíte v této sezoně ještě dvakrát – 15. května a 4. června. Tak si to nenechte ujít!

– – –

Ptal se Tomáš Klement