Novinky

Jsme jiné divadlo.

Jana Kaucká (dříve Tichá) a Lukáš Kopecký. Dvě velké osobnosti. Dlouholetou členku a nováčka v Divadle Exil spojuje společná hra – Kráska z Leenane. On ji režíroval. A oba chtějí hrát a hrát, divadlo je velkou součástí jejich života. Jsou spojeni i s tím pro děti. Pojďte se podívat, kdo další v Exilu tvoří umělecké hodnoty a nechává kus sebe na těch našich sklepních prknech.

 

JANA KAUCKÁ

Když ji uvidíte na jevišti, určitě vám utkví. Není přehlédnutelná. Poutá pozornost. V roce 2001 se prohnala po jevišti Divadla Exil poprvé. Divadlu se ale věnuje už od svých šesti let. „Poprvé jsem zavítala do Exilu, když se ještě u vstupu vybíralo do klobouku, a hned jsem chtěla být toho divadla součástí. Právě jsem nehrála v žádném souboru. Na jednom koncertě jsem drze oslovila jeho zakladatelku Zuzku Novákovou a bylo to! Moje první role byla dvojrole v inscenaci Chytání v žitě a hrál v ní dokonce i můj tenkrát devítiletý syn,“ vzpomíná ostřílená divadelní diva.

Při otázce na srdcové role v Exilu jí naskočila role Anny ve hře Cizinci a Lulu v inscenaci Fucking and Shopping. „Ale všechny moje role byly krásné, nevím, kterou zmínit dřív. Třeba „moje“ Médeia a Barbra v Perfect days. Od Barbs jsem přeskočila rovnou do staré Mag v nové inscenaci Kráska z Leenane,“ říká Jana a dokazuje tím, že herečky se často musí převtělit do mladší i starší postavy, plus mínus dvacet let nic neznamená.

Její civilní povolání vás možná překvapí. Pracuje jako zdravotní sestra. Zároveň se tato rusovláska nedávno dovzdělávala v uměleckém oboru. „Studovala jsem Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, studijní obory Divadelní a filmová věda. Že mě to ale stálo sil, studovat na takhle stará kolena! Bylo to ovšem skvělé,“ libuje si v rozšíření svých obzorů Jana. V Exilu je spjatá s více než dvaceti inscenacemi, především v nich hrála, ale její režijní úspěchy (Limonádový Joe a Kauza Médeia) jsou velmi výrazné. Bodovala s nimi i na Jiráskově Hronově.

Která „slina“ ji chytla teď, hraní nebo snad režie? „Právě jsem dokončila se sezemickým i ochotníky režii komedie Antonína Procházky – Jednotka intenzivní lásky, kde nakonec i hraji, hlavní roli. Herečka, s kterou jsme do té role počítali, bohužel ochořela, tak to bylo buď anebo. Také zkoušíme s Kristýnou Kudrnáčovou novou pohádku pro Týbrďo divadlo. Miluji hraní pro děti! Je to specifické, hlavně v tom, že děti vám opravdu dají najevo, když se nudí. Nedívají se nenápadně na hodinky, prostě se třeba zvednou a jdou pryč. Musíte se po celou dobu koncentrovat a všímat si jejich rozpoložení. Týbrďo jsem s Lucií Haškovou založila trochu i kvůli vnučkám, které zbožňuji a jsem jejich divadelní babička.“

Aktuálně ji na vlastní oči můžete vidět jako výraznou komediální postavu Matky v Seroši a dramatickou Mag v Krásce z Leenane. „Když mi Lukáš tuto roli nabídnul, vlastně mě to pohoršilo, Mag je tak stará! Vtipné bylo, že se tomu nikdo nedivil, jen já. Nakonec jsem se s tou rolí snad nějak popasovala, také samozřejmě díky Lukášovi, byl ke mně hodný a trpělivý, nechtěla jsem ho zklamat. Lukáš je taky můj výborný kamarád a člověk, na kterého se můžu kdykoliv obrátit,“ popisuje cestu k roli a vztah k režisérovi herečka. Lukáše Kopeckého hodnotí jako režiséra pečlivého, který pracuje důsledně se všemi poznatky o autorovi a inscenaci. „A ráda bych začala zkoušet ještě něco dalšího, půjdu na konkurz a uvidíme,“ svěřuje se se svými plány herečka. „Mám ráda civilní herectví a žánr tragikomedie. Kdysi jsem moc chtěla hrát Lizu Doolittle v Pygmalionu, to už se mi asi nepoštěstí, leda tak kdyby měla podobnou babičku,“ směje se zářivýma očima při té představě. Řádky o Janě Kaucké se chýlí ke konci, ale spoustu se toho o ní ještě dozvíte v medailonku jejího režiséra Lukáše Kopeckého.

LUKÁŠ KOPECKÝ

O Exilu věděl téměř od jeho počátku. „První představení, které jsem viděl, bylo Shopping and fucking, na tu dobu velice kontroverzní až šokující hra, kde byly explicitní sexuální scény a otevřeně se v něm mluvilo třeba o drogách nebo homosexualitě. Byl jsem tehdy nadšen, neměl jsem s amatérským divadlem téměř žádnou zkušenost a díky tomuto představení zjistil, že se vůbec nejedná o nic druhořadého, ba naopak,“ popisuje Lukáš chvíli, kdy Exil zavnímal. A jeho čas nazrál v roce 2022, kdy měl s inscenací Kráska z Leenane svůj režisérský debut. To ale neznamená, že se mu divadlo zčistajasna objevilo v životě. „Strávil jsem dohromady nějakých sedmnáct let ve Východočeském divadle Pardubice (VČD) jako technik. A před Kráskou jsem ještě dramaturgicky spolupracoval s dětským divadlem Týbrďo, adaptoval pro ně knihu Františka Nepila, tak vzniklo představení Já, Baryk. A napsal jsem jim také pár písňových textů.“

V současné době pracuje na Univerzitě Pardubice, na Správě kolejí, ubytovává studenty a pomáhá i těm zahraničním například z programu Erasmus. „Ve volném čase rád cestuji, nejraději s batohem na zádech a v terénu, trochu sportuji, hodně čtu a snažím se chodit za kulturou,“ vyjmenovává Lukáš další aktivity, na které mu ještě spolu s Exilem zbývá čas. „Možná některé překvapím i tím, že vedu kroužek pro děti v Divadle paměti národa, díky spolupráci s komunitním centrem Kalyna se sešel skvělý kolektiv ukrajinských a českých dětí, myslím, že právě vzniká velmi zajímavé představení. Mě to tedy s dětmi moc baví, premiéra bude 20. června na malé scéně VČD, tak se můžete přijít podívat a zároveň podpořit děti, které to nemají úplně lehké, protože v jejich zemi právě zuří válka,“ zve činorodý muž mnoha talentů.

Na Orlické masce zasvítil mimo jiné i díky návrhu scény a hudby Krásky z Leenane. „Scény mi šly vždycky, hlavně stavět, zkušenosti kulisáka mi určitě pomohly, věděl jsem, jak udělat scénu co nejjednodušší a zároveň funkční a s finální výtvarnou podobou mi hodně pomohla Káťa Hávová, se světly zase kamarád z VČD David Moravec. Výběr hudby je čistě moje práce,“ popisuje proces vzniku inscenace a nemůžeme se nezeptat na spolupráci s Janou. „Jana jako člověk je okouzlující, zábavná, energická, a jako herečka talentovaná, charismatická, cílevědomá. A pak je taky velmi krásná a přitažlivá. A inteligentní. Jsme dobří kamarádi a mám ji moc rád. Při zkoušení Krásky mě bavilo, že je dost precizní a postavu se snaží opravdu pochopit a uchopit, obdivoval jsem její energii a neúnavnou píli, zkoušela by klidně i pět hodin v kuse, její vášeň pro divadlo je až nakažlivá. A taky mi dost pomohla jako režisérskému zelenáči svými bohatými zkušenostmi,“ dodává Lukáš.

Do Exilu vstoupil plnou parou. V následující sezóně ho čekají dvě premiéry, tentokrát v pozici herce. „Jo, nějak se mi to teď sešlo a moc se na oba projekty těším. Režisérka Naďa Kubínková mi dala roli kněze a zároveň člena takové dost vtipné teroristické skupinky – monsignora Drozda v komedii Matěje Dadáka Poutníci do Lhasy. A hlavní roli mi svěřila nová tvář Exilu Anna Řehůřková, studentka DAMU, a to v Goldflamově snové až lynchovské hříčce s názvem Já je někdo jiný. Do obou projektů vstupuji s velkým nadšením a zároveň velkou pokorou, protože herecké zkušenosti nemám prakticky žádné. Kromě několika desítek maličkých němých rolí, křovíček jsem si ve východočeském divadle užil docela hodně,“ směje se drsný krasavec, který o sobě tvrdí, že je docela cholerik, někdy netrpělivý a nervní. „Něco takového bych tedy i dokázal zahrát, třeba něco jako Jiří Kodet v Pelíškách,“ udává jako příklad a my se moc těšíme, jak budou po jeho režijním úspěchu svištět jeho kroky po jevišti.

 

 


 


Ptala se Simona Andrejsová