Novinky

Borderka a Antoš v Lajce. Oba hrají na tak krásný nástroj jako je saxofon. Spojuje je práce s lidmi a jednoznačné zaměření uměleckým směrem. Ona je ostřílená divadelní diva, on si divadlo osobně osahal před pěti lety. Lucie a Matěj. Tady je máte.

LUCIE HAŠKOVÁ

V Divadle Exil „slaví“ dvacet let, tenkrát se přihlásila na konkurz. „Zuzana Nováková hledala nové tváře do připravované inscenace Loučení se svobodou, kde jsem si zahrála ošklivku Maureen. Tenkrát byli v „porotě“ Petr Kouba, Tomáš Novotný a právě Zuzka. Myslím, že jsem zaujala nejprve Tomáše, protože mi nabídl roli ve své autorské věci, ale nikdy ji nezačal zkoušet. Tak mě alespoň chvíli balil a pak jsem začala hrát u Zuzky,“ směje se herečka, která vystřídala řadu střihů a barev vlasů.

Lucie je zaměstnaná ve Východočeském divadle Pardubice jako nápověda. „Dobrá nápověda má být větu před hercem a nekecat režisérovi do jeho práce. A tak jsem se přesunula na místo inspicientky. Takže se mi teď úplně mění pracovní náplň a s ní začíná nová éra zkušeností. Hurá!“, těší se na nové obzory a zároveň v Divadle Exil ráda zavítá do jiných vod, hlavně režijních. „A protože jsem vyrostla mezi výtvarníky, šicím strojem a kutilstvím, vrhám se i do dalších složek, co k divadlu patří,“ popisuje Lucie a je třeba dodat, že Seroš (úspěšný seriál na divadle), je taky z její hlavy. Připravuje už třetí díl.

Je jedna z nejrenesančnějších členů divadla, herečka, režisérka, scénáristka, scénografka, kostymérka, choreografka. Jestli máte v paměti úžasné Jedlíky čokolády, to je její práce. Lucčin rukopis poznáte, je odvážná, malé jeviště pro ni není překážka, všechno ladí

a pravděpodobnost, že vás překvapí, se rovná jistotě. V inscenaci Cizinci se ukázala jako skvělá tanečnice a ve hře Lola běží o život svoji fyzičku potvrdila. Má postavu zadarmo nebo vydřenou? Dovolujeme si jednu otázku jako z ženského časopisu. „Spalování mám rychlé a stručné. Takže váhu jsem nikdy nemusela řešit. Jím asi trochu zdravě, občas zvlčím, ale chodím plavat a do sauny. Miluju turistiku, takže v létě běhám po kopcích. Tělo si dlouho pamatuje, takže asi ještě těžím z mládí, kdy jsem dělala atletiku, gymnastiku a tanec.“

  „Srdcovka byla role Alice v Cizincích (Na dotek). A hodně mě bavila Winiefred v Limonádníkovi, se kterým jsme byli snad všude a byla tam parádní parta a srandy kopec,“ vzpomíná na zamilované role herečka. V minulosti byla spojena také s inscenacemi Už dávno nejsem dítě, Malej Moony nesmí plakat, Neočekávaný host, Hříšná Manon, Taková normální rodinka, Tři sestry…v erbu tulipán, Dámská šatna, Životy, Bulimie, Dcera a Sedmikrásky. Aktuálně ji můžete vidět v Lajce jako dokonalou borderku.

A dál? Drobná herečka má určitě nabito do budoucna. „Mám pár věcí v hlavě, ale chce to čas. Až něco nového uzraje, určitě se to dozvíte,“ usmívá se. „Mám úžasného muže a chceme na něčem pracovat spolu. Takže i tady je prostor k novým projektům. Uvidíme. Zatím jsme v bydlíku vytvořili hudební kout, kde jsou dvě piána, dva saxofony, kytara, počítač a jiná udělátka.“ V tuto chvíli je nastavena ideálně na režii, tak se asi máme na co těšit.

MATĚJ KARAS

Do první role v Exilu ho obsadila Jana Kaucká, byl to Iáson v inscenaci Kauza Médeia a rok 2018. „Překvapila mě spousta věcí. Jsem zvyklý mluvit před lidmi, vystupovat na podiu s kapelou, ale tady to pro mě bylo hodně nové, jiné. Na premiéře jsem měl takovou trému, že jsem nemohl skoro mluvit. Člověk navíc ví, že se na novou hru přišla podívat spousta dalších herců z divadla. Chytil jsem tik ve tváři a přemýšlel, že se otočím a odejdu. Jana, režisérka, by mě ale zabila, tak jsem tam zůstal. Další představení už to bylo lepší a dneska trému už skoro nemám. Janě jsem za první roli vděčný. No a udělal jsem tím radost, kromě sebe, i mému dědovi Janu Štěpánskému, který vedl desítky let divadelní soubor Vicena v Ústí nad Orlicí. Měl obrovskou radost, že někdo z rodiny na něj v divadle navazuje,“ vypráví Matěj s potěšením.  

V civilu pracuje s ohroženými dětmi v různých organizacích. „Poslední roky se věnuju zejména kvalitě péče v dětských domovech, inovacím v sociálních službách a rozvodovým situacím rodičů. Ve volném čase také kromě divadla hraju volejbal, basketbal, hraju s kapelou Donrvetr, no a poslední rok mě nejvíc zaměstnává malá dcerka Marika,“ prozrazuje člen divadla, který zároveň hraje na saxofon, zpívá, píše texty a ve spolupráci s ostatními z kapely skládá hudbu. „Loni jsme vydali po letech zase novou desku s názvem „Nejde o to co“, tak zvu všechny k poslechu nebo na koncert.“

Je správným parťákem a jako takovému mu druhou hereckou příležitost v Exilu dala Naďa Kubínková a právě Lucka Hašková. Hraje Antoše v úspěšné hře Lajka. „Jsou skvělé režisérky. Celkově už se na jevišti cítím lépe a role Antoše mi sedla, z té hry mám radost. Taky jsme s kapelou pro představení dělali muziku. Titulní píseň s námi skvěle nazpívala představitelka Lajky, Kája Davidová. Já napsal text. Byla to pro nás nová zkušenost, dělat hudbu pro divadlo a strašně nás to bavilo. Dělali jsme na tom v dobách kulturního temna, mezi vlnami covidu, kdy se divadlo hrát nemohlo. Tak jsme se tím dost zabavili,“ líčí zákulisí vzniku písně Matěj.

Zajímavostí je, že Matěj má bratra-dvojče. To by mohla být výhoda, kterou jen tak nějaký herec nevládne. Využít to zatím nehodlá a jeho herecké přání zní takto: „Rád bych si zahrál nějakou výraznou komediální roli. Baví mě třeba absurdní drama, to je mi blízký humor, tak třeba v Plešaté zpěvačce od Eugèna Ionesca.“ A brzy si možná tento herec čertovského vzhledu zahraje v jiné připravované hře. „Nabídka už přišla, ale bojuju s časem. Nechci šidit rodinu ani kapelu.“ Tak se nechme překvapit, jaká je Matějova budoucnost v našem sklepním divadle. Zatím si ho přijďte poslechnout, jak na smyslný saxofon v Lajce vyje na měsíc.

Ptala se Simona Andrejsová