Novinky

Kateřina a Tomáš společně s Josefem J. Kopeckým na snímku k inscenaci Zdravotní procházka.

Během letošních prázdnin převzal funkci principála Divadla Exil po Kateřině Fikejzové Prouzové Tomáš Klement. Tomáše před jedenácti lety přivedla do divadla právě Kateřina, dala mu scénář Noci letmé lásky se slovy: „Vyber si roli.“ „Tak jsem si vybral tu suverénně nejmenší, narkomana,“ říká se smíchem Tomáš, který nyní přebírá naopak roli hlavní v Divadle Exil.

Kateřino, v divadle jsi spojena s více než desítkou inscenací, ať už režijně nebo jako herečka, neminula tě různá ocenění za herecké výkony i režii. Jak se ti tedy funkce principálky opouštěla?

„Vzhledem k okolnostem jsem neměla čas nad tím přemýšlet. Neopouštím divadlo. Naopak ho teď uvidím z té jednodušší stránky. Budu si užívat servis, který divadlo poskytuje jako režisérka a když dostanu roli, tak jako herečka.“

Tvým snem bylo režírovat tři hry – Maryšu, Racka a Play Strindberg. Přání se splnila. Od té doby jsi dokonce zrežírovala další dvě představení. Divadlo Exil je tvým druhým domovem, věnovala jsi mu hodně času a energie. Proč ses rozhodla z funkce odstoupit?

„Principálkou jsem byla dlouho. Teď mám dvě hodně malé děti, jednomu bude rok a půl a druhému jsou dva měsíce, to je scénář na pár let. Skloubit to nebo se pouštět do něčeho většího, by podle mě byla sebevražda,“ vysvětluje svoje rozhodnutí Kateřina Fikejzová Prouzová.

Kateřina Fikejzová Prouzová působila jedenáct let v Exilu jako principálka, režisérka a herečka.

Jaké schopnosti Tomáše tě přesvědčily, abys mu s klidným srdcem divadlo předala?

„To jsem zvědavej,“ usmívá se Tomáš a visí Kateřině na rtech. „Hledala jsem vlastnosti, které jsou důležité pro mě, možná je to trošku sobecké. Věděla jsem, že na postu principála musí být idealista a taky trošičku blázen, který věří, že všechno bude skvělý a lepší. Protože s Tomášem spolupracuji na divadelním festivalu Pernštejn(l)ove, vím, že takový je. Pak to měl být někdo zodpovědný a kreativní, schopný improvizace, protože v divadle se improvizuje neustále.“ „Stačí, už mě nechval,“ vstupuje Tomáš do odpovědi, ale Kateřina pokračuje: „A hlavně to musí být někdo, kdo to nebude brát příliš vážně, kdo má životní nadhled a dokáže se na problémy, které se občas mezi námi vyskytují, podívat s úsměvem a uklidnit zúčastněné.“

Tomáši, jak dlouho ses rozhodoval, jestli roli principála přijmeš, když ti byla Kateřinou nabídnuta?

„Káča mě s tím strašila dlouhodobě, připravovala mě na to, že mi post principála jednou nabídne. Když situace nastala, rozhodnutí jsem odkládal, ale nakonec zvítězila částečně i mužská ješitnost. Když chlap dostane zajímavou nabídku, byl by blázen, kdyby ji nepřijal. Rozhodování bylo o to snazší, že přebírám divadlo v dobrém stavu. Funguje ekonomika divadla, je tu dobrá parta, daří se nám.“

A členská základna ti dala důvěru. Divadlo Exil vstoupilo s novým principálem do sezóny minimálně čtyř premiér, z loňských sezón si nese několik dobrých představení a Kuřačky a spasitelky hostil Jiráskův Hronov. Jaké máš s divadlem plány?

„V prvé řadě chci zapracovat na tom, aby bylo Divadlo Exil více vidět. Stále je v Pardubicích a okolí dost lidí, kteří o nás neví. A to třeba i mezi představiteli města. Byl bych také rád, abychom se více vydávali na zájezdy, nejenom z ekonomického důvodu, ale aby herci a režiséři Exilu získávali kontakty a zkušenosti, viděli, že se divadlo dá dělat různými způsoby. Co bych taky rád změnil, je komfort pro diváky. Sedačky i elevace už mají svoje roky a musíme najít způsob, jak to vyřešit. Zázemí pro herce taky není nic extra.“

Tomáš Klement v inscenaci Putování s urnou.

Co máš s divadlem v plánu po dramaturgické stránce? Chystáš se sám chopit nějakého textu?

„Novinky, které letos máme, myslím, krásně zapadnou do našeho exilového programu. V tuto chvíli máme na letošní sezónu potvrzené čtyři premiéry. Divákům nabídneme dvě komedie (Zázračné cvičení a Vlk in fabula), jednu filmovou adaptaci (Lola běží o život) a tragikomedii Kauza Médeia, která už má po premiéře. A co se týče mé režie? Jsem stále ve stavu hledání. Z klasických divadelních scénářů mě zatím nic neoslovilo. Ale můžu prozradit, že bychom si chtěli vytvořit něco společného tady s Kateřinou.“ Kateřina rozzářeně dodává: „My bychom si spolu chtěli zahrát.“

To je pro mě novinka. Řekněte nám více…

„Text mám dlouho, toužím v tom strašně moc hrát a chci v tom hrát s Tomášem, ale potřebujeme nějakého režiséra s velkým „R“. Nebudeme na to spěchat, chceme to udělat poctivě. Víc neprozradím,“ říká Kateřina a my už se těšíme.

Nezbývá než popřát Tomášovi hodně úspěchů. Ať se plány zdárně realizují a Divadlo Exil je pojmem pro ještě více diváků.

Autor: Simona Andrejsová