Novinky

Jsme jiné divadlo.

Ondřej Broulík jako herec v inscenaci Domov můj.

Divadlo Exil nelení a po úspěšné premiéře tragikomedie Kauza Médeia připravilo na tuto sobotu (10. 11.) další novinku. Jedná se o komedii Zázračné cvičení rakouského autora Daniela Glattauera. Inscenaci jako svůj režijní debut nastudoval Ondřej Broulík, který kromě sebe obsadil ještě Lenku Jánkovou a Pavla Ročně. O čem Zázračné cvičení pojednává a proč by si ho diváci neměli nechat ujít? To vám vysvětlí v krátkém rozhovoru sám režisér.

Ondro, o čem je tedy hra Zázračné cvičení?

„Je to o manželském páru, který prochází vleklou krizí. Joana a Valentýn mají pocit, že vyzkoušeli všechny pokusy, jak svoje manželství zachránit. Nakonec je napadlo, že jako takový poslední pokus společně navštíví vztahového terapeuta.“

Mohli bychom představit autora?

„Daniel Glattauer je úspěšný rakouský spisovatel a novinář. Dlouhé roky působil jako novinář. Jeho divadelní prvotinou je právě Zázračné cvičení, které mělo premiéru v lednu 2015, a autor se v ní inspiroval jedním psychosociálním poradenstvím, které před časem navštívil. V současné době byl také dokončen film Zázračné cvičení.“

Pavel Ročeň si nelehký úděl manžela zahrál i v incenaci Kuřačky a spasitelky.

Jak jsi tuto hru vlastně našel?

„Zázračné cvičení si našlo mě. Lenka s Pavlem měli scénář a režírovat měla Lucka Křivčíková. Ta se ale dlouho nevyjadřovala, tak požádali mě. Přemlouvali mě dlouho. Dlouho jsem odolával. Už jen proto, že jsme nemohli sehnat třetího herce do party a já jakožto režií nepolíbený jsem se toho dost bál. Říkal jsem si, že režírovat a zároveň hrát musí být fuška i pro zkušené matadory. Ale kdo se bojí, s*** v síni, tak jsem do toho nakonec šel.“

Viděl jsi zpracování v Branickém divadle, které nastudovala Vilma Cibulková?

„Viděl jsem jen útržky scének na internetu. Asi bych to ani před premiérou vidět nechtěl, aby mě to neovlivňovalo a já jen nevědomky nekopíroval.“

Je to tvoje první režie nebo jsi už někdy něco spáchal?

„Když jsem do toho šel, tak to byla moje prvotina, ale od začátku zkoušení do premiéry se mi podařilo ještě spáchat Bohouše (jedná se o večírek spojený s předáváním cen členům Divadla Exil – pozn. red) a to taky tak trochu beru jako režii a scénář (smích).“

Jaké to je režírovat sám sebe?

„Sakra těžké. Já se většinou učím text při zkouškách. Tady to nešlo. Pořád jsem se musel soustředit na Lenku s Pavlem a sebe jsem nevnímal.“

Lenka Jánková v inscenaci Domov můj.

Na závěr dvě lehce osobní otázky. Jsi ženatý. Měl jsi někdy s manželkou potřebu vyhledat rodinného terapeuta? Myslíš, že tě to někdy čeká?

„Zatím ne. Ale žena ze mě na terapeuta někdy je. (smích)“

Co vlastně říká manželka na tuto hru?

„Moc se jí líbila. Ostatně jako všechny, kde figuruju já… a ostatně jako všechny jiné hry našeho divadla.“

Proč myslíš, že by diváci měli do Exilu na tuto hru jít?

„Je to zábavná hra, která nevyžaduje nějaké hlubší vnímání. Divák se u ní může odreagovat a třeba zapomenout na problémy ve svém vlastním vztahu, protože uvidí, že jinde to může být ještě horší. (smích)“

Autor: Tomáš Klement