Novinky

V půlce ledna nás všechny zaskočila smutná zpráva. Nečekaně zemřel ve věku 72 let jeden ze služebně nejstarších členů Divadla Exil Viktor Trnka. Ztvárnil desítky rolí všech žánrů. V posledních letech jste ho mohli vidět v kabaretu Mravnost – marnost, Rackovi, Sedmikráskách nebo Maryše.

Jeho tatínek byl profesionálním hercem.  Viktorovi učarovalo divadlo amatérské. Věnoval se mu odjakživa. Když se v roce 2000 zakládalo Divadlo Exil, netrvalo dlouho a Viktor stál na jeho jevišti. Charismatický, osobitý, charakterní… s dalšími přívlastky bychom mohli pokračovat.

Charismatický bouřlivák

V osobním životě byl Viktor starý mládenec, který měl za sebou bouřlivé mládí. Mohli jste ho každý den, pokud nebyl v divadle, potkat na baru v Imperialu. Přicházel s úderem osmé večerní a odcházel o dvě hodiny později. A protože tahle hospoda je od Divadla Exil co by kamenem dohodil, my jsme tam rádi po představeních a zkouškách chodili za Viktorem. Poslouchali jsme jeho historky a žasli nad tím, co všechno zažil, jak je sečtělý a jak se s ničím nemaže. Ale pozor! Viktor sice měl rád pivo a rum, ale věděl, že dohromady s divadlem to nejde. Na zkoušky chodil připravený a pivo přišlo na řadu až potom. Rozčilovalo ho zdržování práce klábosením. Když už byl na place, chtěl, aby se makalo. Své role měl pod kůží. Stačilo mu jen nastínit, co se od něj čeká a on už věděl. Jediné, čemu se vzpěčoval, byla větší pohybová aktivita na jevišti. To pro něj moc nebylo.

Na premiéry nám nosil bramboráky vlastní výroby. Ačkoliv žil sám, poctivě si vařil. A výborně!

Viktor také rád jezdil na kole. Nejlépe někam na pivo. V létě pak vyrážel na Moravu do Uherčič, kde měl brigádu na zámku.

Viktor ve vzpomínkách

Jestli chcete vědět víc, přečtěte si pár osobních vzpomínek kolegů z Divadla Exil.

Věra Zapletalová:

„Viktor Trnka – člověk s velkým srdcem, smyslem pro humor a nezaměnitelným smíchem. Poprvé jsme se herecky potkali v představení Sedmikrásky – neměl rád žádné dlouhé a náročné choreografie – skoro pokaždé to bojkotoval se slovy, ať jdeme radši do Impiku na pivo. V Maryše mi zase ve chvíli, kdy jsem měla být smutná a plakat, pokaždé do ucha šeptal nějaké ptákoviny, aby mě naopak rozesmál – naštěstí se mu to nikdy nepovedlo, i když už jsem jednou měla na mále. Byl to parťák do nepohody – naposledy jsme spolu stáli na prknech v kabaretu Mravnost-marnost. Jeho znamenitým „Oh no“ (čti: ou nou) končilo celé představení. A to mi taky doteď zní v uších. Bylo mi cti stát po Tvém boku na jevišti!“

Simona Andrejsová:

„Viktor mě vřele přijal, když jsem do divadla přišla. Nechal si radit ohledně pěvecké techniky, měl přirozený projev plný energie. Před představením jsem měla výhradní právo mu rovnat motýlka a přepudrovat ho. Byl to pravý Exilák, který nechyběl na žádné větší akci.“

Tomáš Klement:

„Těžko vybrat jednu vzpomínku na Viktora. Vyberu nakonec tu úplně poslední. Šel jsem pár dny před jeho smrtí z divadla a Viktor zrovna vyšel ven na „kuřáckou“ před jeho domovskou hospodu Imperial. Nevšiml si mě. Hlavou mi blesklo, že bych běžel dál, beztak jsem pospíchal. Však Viktora určitě potkám brzo v Exilu a budeme mít čas si promluvit. Ale pak ve mně zvítězila slušnost, zpomalil jsem a upozornil na sebe. „Ahoj Tomáši, rád tě vidím,“ usmál se na mě Viktor přes svůj charakteristický knír. V jeho podání to neznělo jako prázdná fráze. Vím, že mě skutečně rád viděl. A pak už si s chutí potáhnul z cigarety, a já zase utíkal domů za rodinou. A dnes jsem rád, že jsem tehdy zastavil a s Viktorem se mohl rozloučit. I když jsem to tehdy ještě nevěděl.“

Kateřina Fikejzová Prouzová:

„Když má někdo byt mezi Exilem a Imperialem, je jasno! Je vám večer smutno? Můžete se podívat za kamarády do divadla nebo zajít „na jedno“ za Viktorem. Mluvili jsme samozřejmě o divadle, o knížkách, o filmech, o cestování. Viktor byl šarmantní, galantní, zábavný. Jako režisérka jsem si chrochtala blahem, když hrál Petra Sorina v Rackovi. Byl to herecký koncert. Pořád slyším v hlavě, jak říká: „Letěl tudy tichý anděl“. Bylo v tom něco až nadpřirozeného. Jako jeho souputnice na jevišti zase vzpomínám na to, jak jsme se v zákulisí společně nasmáli. Jo! A mám jednu výbornou historku o tom, jak si koupil Viktor vysněné boty. Až mě někde potkáte, ráda vám ji řeknu!“

Role Viktora Trnky si v únoru připomeneme v sále Divadla Exil na fotografiích z her, ve kterých účinkoval.

 – – –

 Autor: Kateřina Fikejzová Prouzová