Novinky

V následujících řádcích se dozvíte více o dvou nových členech Divadla Exil, kteří ovládají naše sklepní jeviště. Co mají společného Karolína Davidová a Radek Svatoň? Oběma je pod třicet let, jsou mladí, krásní a mají stejný koníček. Je to háčkování, hory nebo chov hadů? Odpověď na to a mnohem více se dozvíte.

KAROLÍNA DAVIDOVÁ

Karolína je velkou posilou Divadla Exil. Už její vstup do divadla je jako z filmu. Maminka jí vystřihla z novin inzerát na konkurz do hry Lajka, ten vyhrála a hlavní role byla její. „Exil mi hned učaroval. Není to jen koníček, Exil je životní styl. Přišla jsem v době stěhování divadla, potom zasáhl covid, což byla pro všechna divadla rána pod pás. Mile mě překvapilo, že Exil to nevzdal. Dotáhl stěhování do konce a u toho zvládl divákům nabídnout i nové tituly. Exiláci dělají divadlo srdcem a to mě baví,“ uvádí okatá herečka, která se role Lajky zhostila s takovou přesvědčivostí, že už získala například Cenu za nejlepší ženský herecký výkon festivalu na prestižní divadelní přehlídce FEMAD.

Usměvavá blondýnka vystudovala uměleckou školu. Pracovala jako moderátorka, průvodkyně, tisková mluvčí a nyní je zprávařka v Českém rozhlase. „Divadlo se dá s mou prací velmi dobře skloubit,“ pochvaluje si herečka, která nachází zalíbení i v improvizaci a spolupracuje s Paleťáky. „Taky si svůj život neumím představit bez pohybu, mou zálibou je běh, plavání a turistika. Miluju hory. V létě i v zimě. Je to relax a ta nejlepší čistka hlavy.“

Říká o sobě, že je střelená, veselá, optimistická, ukecaná a hravá. „Taky jsem nesnesitelnej plánovač, mám ráda přehled o tom, co dělám a nerada plýtvám časem. Zároveň jsem i dost paličatá, sebekritická a někdy si věci hodně beru, taky se umím nafouknout (asi divadelní móres), ale nevydržím tak dlouho,“ prozrazuje Kája a my ji za tu upřímnost máme rádi. „Miluju svět divadla. A nemyslím to pozlátko – z premiér mám hrůzu. Ale baví mě proces zkoušení. „Převlíkat“ se za někoho jiného, přemýšlet za jinou postavu, objevovat, nabízet a jednat jako někdo jiný. Na divadle herec žije tady a teď a během dvouhodinového představení může prožít třeba celý život. Já jsem známý pohrk, často něco dělám a už přitom myslím na něco jiného. V divadle tomu tak ale není. Žiju přítomným okamžikem a moc si to užívám – i když se něco nepovede. To je zase to divadelní „koření“, co tomu dodává říz. Chyba otevírá prostor pro improvizaci a v předem nazkoušeném kusu dává herci svobodu,“ uvádí herečka.

V autorské komedii Seroš hraje „blbou blondýnu“ Betynu. Tento dlouhodobý projekt slibuje, že její spolupráce s Exilem nebude jen epizoda. „Otevřeně řeknu, že z Betyny jsem zkraje nadšená nebyla, zpětně se za to stydím, protože je miláček, ryze kladná postava, myslí to se všemi dobře a dělá, co může (co na tom, že nerozezná kávovar od kopírky),“ směje se Karolína.

Zatím poslední premiérou Divadla Exil je Kráska z Leenane. A kdo je ona Kráska? Karolína! Inscenace slaví velký úspěch. Tragikomedie otevřela Káje nové dveře. „Kráska z Leenane je bezesporu to nejtěžší, co mě dosud za branami konzervatoře potkalo. Přečetla jsem si scénář a horlivě kývla, protože už můj profesor na herectví, skvělý herec Milan Kačmarčik, McDonagha miloval a hrál v Osiřelém západě. Později jsem začala pochybovat, jestli na tu roli mám. Zkoušení mě ale trochu uklidnilo. V civilním herectví si věřím a s Maureen jsme se nakonec skamarádily. Ukázala mi i mou drsnou stránku a probudila ve mně démony, které v sobě máme všichni. Já se s nima jako Maureen ráda potkám a ještě radši se s nima rozloučím, hned jak sundám kostým,“ prozrazuje představitelka.

Věštíme jí velkou hereckou budoucnost, čemuž napomáhá i její otevřenost novým výzvám. „Baví mě pestrost a rozmanité role.“ Divadelní přání má nesobecké – aby se Exilu dařilo a přilákal nové diváky.

RADEK SVATOŇ

Povědomí o Divadle Exil měl dlouho, jednoho dne ho ale kamarádka přivedla na exilovský projekt Pět překážek a jeho kroky na jevišti sklepního divadla byly na světě. Byl ve správnou chvíli na správném místě a hned napoprvé se mu poštěstila spolupráce s profesionálním režisérem Janem Musilem z Východočeského divadla Pardubice, který je zároveň autorem inscenace.

Jedná se o Útulek, absurdní tragikomedii, kde Radek ztvárňuje roli násilníka, fetišisty a stalkera v jedné osobě. „Lubomír je komplikovaná osobnost. Dlouho jsem hledal cestu k tomu, abych pochopil, jak si ho režisér představuje. Honza je profík. Já se považuji za nováčka, přestože nějaké dřívější zkušenosti s hraním mám, musel jsem se hodně naučit. Nakonec jsme to zvládli a spolupráci s ním hodnotím velmi kladně. Teď si roli užívám,“ dodává s úsměvem sympatický herec.

Nová posila Exilu pracuje jako správce operačních systémů na pardubické univerzitě. O svůj klid a spolehlivost se jistě mohl opřít na Tour du Mont Blanc, kde ušel 170 km s 10 000 m převýšení za šest dní. Celé to ale shrne jen do věty: „Ve volném čase rád sportuju, lezu a běhám.“ K jeho vlastnostem tedy jistě patří i skromnost.

Co takového sportovce a nekomplikovaného člověka láká na divadle? „Přijde mi to zkrátka jako zábava, i když je to často dřina. Nejvíc se mi líbí, když se nám povede udělat lidem radost, pobavit je. To je podle mě hlavní.“ S divadlem ho pojí i rčení o hladovém herci. Rád se pořádně a dobře nají. A o jakých rolích tenhle rytíř sní? Z druhého konce! „Záporáci mě baví,“ přiznává.

Nezbývá než popřát oběma hercům štěstí na role, úspěch a spokojené diváky. Těmi se můžete stát i vy! Sledujte program Exilu a ať vám jsou tyto medailonky pozvánkami na zmíněné inscenace! Nebudete litovat.

Ptala se Simona Andrejsová