Novinky

Co vlastně víme o lidech, které milujeme? A co všechno si jen domýšlíme? Pardubické Divadlo Exil uvede 13. června premiéru inscenace Kdybys umřel… francouzského dramatika Floriana Zellera. Hra plná nejistoty, humoru i tichého napětí bude zároveň 113. inscenací v historii souboru.

Zeller a jeho svět nejistoty

Florian Zeller patří dnes k nejhranějším dramatikům světa. Jeho hry byly uvedeny ve více než 45 zemích, film Otec získal dva Oscary a autor byl loni zvolen do francouzské Académie française. Přesto se hra Kdybys umřel… v České republice objevila zatím jen jednou – před sedmnácti lety v Klicperově divadle v Hradci Králové. Právě to bylo pro Exil lákavé.

„Obecně se vyhýbáme stokrát obehraným hitům. Raději riskujeme s neznámými texty i za cenu, že to nemusí vyjít. Objevujeme, hledáme, riskujeme,“ říká režisérka Kateřina Fikejzová Prouzová.

Hra sleduje Anne, která po náhlé smrti svého manžela začne pátrat po pravdě o jejich vztahu. Jenže čím více stop nachází, tím méně si je jistá tím, co bylo skutečné a co si sama vytvořila ve vlastní hlavě. „Fascinuje mě, co dokážou domněnky a představy, které si člověk přehrává v hlavě,“ říká režisérka. „Může se jimi trápit a ničit – bez šance zjistit, jak to skutečně bylo. Stále si něco namlouváme.“

Je to taková skládačka

Zkoušení začalo už v listopadu 2025 víkendovým soustředěním na horách. Herci text dlouze rozebírali, diskutovali o vztazích mezi postavami a hledali společný způsob vyprávění. „U každé repliky jsme se zastavili a říkali si, co se skrývá pod vyřčenými slovy,“ popisuje režisérka. „Rozebírali jsme vztahy na částice a skládali je zase zpátky.“ Herci přitom často vycházeli i z vlastních zkušeností. „V mnoha ohledech je nám ten text blízký. To, že se na něj každý díváme z trochu jiného úhlu, vnáší do hry přesně to, co tam potřebujeme mít.“

Samotný Zellerův text navíc klade na herce specifické nároky. Autor pracuje s krátkými odpověďmi, nedořečeností a jemnými významovými posuny. „Autor velmi rád odpovídá replikami jako aha, ano, ne, nevím, možná. Což je to nejhorší, co se herci může stát,“ směje se režisérka. „To chce obrovskou vnitřní práci a výbornou znalost textu. Ten herci pilovali dokonce on-line.“ Specifickou výzvou byla také postava Pierra. Muže, který je mrtvý, a přesto zůstává po celou dobu přítomen na scéně. V exilovské inscenaci není Pierre přízrak ani duch. Spíš stopa. Fyzický otisk člověka, který odešel, ale úplně nezmizel. „Museli jsme si definovat, že Pierre nereaguje na to, co dělají živí. Ale vyjadřuje, co jeho absence v danou chvíli způsobuje ostatním.“

Minimalismus a blízkost diváků

Inscenace vzniká pro komorní scénu Divadla Exil, kde sedí diváci jen několik kroků od herců. Právě těsný kontakt s publikem je pro podobný typ hry zásadní. Scénografie pracuje s radikálním minimalismem – černým prostorem, minimem nábytku a výrazným světelným designem. Autorem scénické hudby je Jan Fikejz. „Práci jsem si rozhodně nosila domů a ještě o ní diskutovala. A pak musela brát děti na dlouhé procházky, aby můj muž mohl tvořit,“ přiznává Kateřina Fikejzová Prouzová.

Kdybys umřel… bude čtvrtou premiérou letošní sezóny a zároveň 113. inscenací v historii Divadla Exil, které letos slaví 25 let nepřetržité činnosti. „Tenkrát před čtvrt stoletím jsme začínali ve sklepě v Havlíčkově ulici. Dnes jsme ve sklepě pod Machoňovou pasáží,“ glosuje principálka souboru. „Ale vážně – 113 inscenací za 25 let je slušná práce.“

hrají → Anne: >Radka Chladová, Pierre, její manžel: >Lukáš Reček, Daniel, přítel: Michal Šťáva Skalický, Laura, mladá žena: Andrea Holánková,  inscenační tým → režie: >Kateřina Fikejzová Prouzová, dramaturgická spolupráce: Zdeněk Janál, hudba: Jan Fikejz, scéna: >Kateřina Fikejzová Prouzová, kostýmy: kolektiv, light design: David Derner, technická podpora: >Ondřej Bartoš, fotografie: Jan Slavíček

Premiéra: 13. 6. 2026, 25. sezóna Divadla Exil, 113. inscenace

>Více o inscenaci 

Autor: Kateřina Fikejzová Prouzová